Byl jeden z těch prozářených jarních dnů roku 2021, kdy jsem se usadila do své každodenní meditace se záměrem zklidnit svou přespříliš aktivní mysl. Myšlenky mi poskakovaly jedna přes druhou, točily se v kruhu a vytoužený vnitřní klid se zdál jako kluzká rybka, ne a ne ji chytit. Hlavou mi šel příběh právě dočtené knihy, jejíž téma bylo setkání s volně žijícími delfíny. A v tom, nečekaně, ke mně připlula naprostá jasnost, ucítila jsem obrovskou touhu skočit do oceánu a s těmito výjimečnými bytostmi si osobně zatančit vodní tanec.

​

Moje přání bylo tak silné, že se okamžitě začalo propisovat do reality. Uteklo jen pár měsíců a já se ocitla spolu s autorem oné knihy, ve skupince nádherných lidí, svištící větrem na gumovém člunu podél kouzelného pobřeží azorských ostrovů.

Vybavená novým neoprenovým oblečkem, rozechvělá, jsem byla připravená hupsnout do Atlantiku.

​

Hejno delfínů ladně prokluzovalo kolem naší loďky a elegantně čeřilo azurově modrou hladinu. S největší pozorností jsem se mezi ně vnořila a nekonečně temná modř chladného oceánu zaplavila všechny moje smysly. Z tamního magického prostoru, z onoho osobního setkání s vědomými vodními bytostmi, jsem vnímala svůj obrovský respekt, jiskřivou radost a hlubokou vděčnost. Každá vlnka byla prostoupená jejich rozvernou hravostí, zvědavostí a hluboce se vtiskla do mého srdce.

​

Energetický otisk setkání jsem zachytila fixami na papír. Dívám se na dokončený obraz a pociťuji onu nekonečnost vodního prostoru prostoupenou přítomností delfínů. Vnímám vibraci, která mě vtahuje do své tajuplnosti, klidu, hloubky a propojení zejména sama se sebou.