Dosud skrytý příběh o mně aneb jak do černobílé dodat barvy

Dostala jsem se do bodu, kdy se mou velkou radostí stala tvorba speciálních rýsovaných obrazů. Moc si přeju podělit se o ně se všemi, komu lahodí, tak jako mně.

Často slyším otázku, proč dělám, to co dělám. Proč mě tak fascinuje ta struktura květu života, kterou vkládám do svých obrazů a kterou mám také vytetovanou na levém předloktí.

A tak jeden z kroků, který bych ráda udělala, je nasdílení mého osobního příběhu, představení mého já, mé osobnosti, která je energeticky vtisknuta do každého tahu fixou na papíře. Je to pro mě určitý proces a výzva. Byla jsem zformována tak, že jsem nerada cokoliv o sobě sdílela. Z určitých důvodů jsem si od dětství budovala kolem sebe zeď, pevnou hradbu, a okolí jsem pak nechávala hádat, co je za tou zdí. Na tu zeď jsem umístila iluzi sama sebe, tak jak jsem si myslela, že by bylo vhodné, aby mě ostatní vnímali. Důvod byl takový, že jsem se vůbec necítila zapadající a zároveň jsem chtěla vyhovět úplně všem. Možná to znáte. A tak od dětství vědomě, ale hlavně nevědomě, tvoříte tyto iluze o sobě samém, abyste zapadli a naplnili představy ostatních. A stane se pak to, že té iluzi úplně a naplno uvěříte hlavně vy sami. Ztratíte se. Odpojíte se od sebe sama a od své podstaty.

Přišel pak čas, kdy jsem se necítila vůbec šťastná a úplně s hrůzou mi došlo, že se vyžívám ve svých splínech. Uvědomila jsem si, že cítit smutek a trpět není žádná ctnost, a už vůbec ne realita, kterou chci dál prožívat. Vyžívat se ve svých smutcích za poslechu smutné hudby a současně to ještě posilovat sledováním tragických příběhů, není cesta, kterou chci jít dál. A tak je to už určitý čas, kdy jsem v určité fázi svého života udělala pevné rozhodnutí: posunout se k radosti.

A začaly chodit otázky, co je to vlastně ta radost a jak ji dosáhnout? Co mě udělá šťastnou, když znám hlavně dělání věcí, které jsou povinnost? Věcí, které byly prospěšné pro ostatní, ale mně ve skutečnosti braly energii? Začala jsem o tom hodně přemýšlet a hledat odpovědi. V knihách, sama v sobě, ve vzpomínkách, v meditacích, pozorováním svého okolí..

Postupem času mi došlo, že se neobejdu bez toho, aniž bych věděla, co jsou moje cnosti a co neřesti, jaké mám světlé, temné a barevné stránky, co mi dělá radost a co starost, co mě trápí, kde jsou moje omezení a kde jsou moje hranice, co mi energii bere a co naopak dává, jaká je vlastně moje pravá povaha. Jak do černobílého vidění dodat barvy. Tímto se mi vykrystalizoval další pevný záměr:

Poznat sama sebe do té největší hloubky, jaké jsem schopna.

A tak jsem tady. Sdílející svůj příběh a dělící se s vámi o první kousek nově vznikajícího obrazu, jehož téma je FÉNIX. Transformační energii rodícího se Fénixe z popela cítím všude kolem sebe a hlavně v sobě. Tento malý kousek je jeho srdcem❤